Kategorie
Nechceme jen brát
Jsem vášnivou sběratelkou všeho. Tedy ne, že bych sbírala známky, nebo podpisy známých osobností. Sbírám a schraňuji vše, co zavání tím, že by se dalo použít při tvoření. Je mi totiž sympatické vyrobit "z ničeho něco". A někdy se mi prostě líbí ten prostý tvar sklenice od kávy, nebo plechovka.
Nebudu zabředávat do toho, jak to má mé okolí se mnou v tomto ohledu těžké. Potíž je totiž dlouhodobě "kam s tím". Tedy do doby, kdy se mi to bude hodit. Pochopte. Například na takovou dílničku pro děti, kde si mohou tvořit stojánek na tužky, takových plechovek potřebujete třeba i 100 a více. To ale odbíhám.
Cítím se jako v ráji, pokud mohu toto moji posedlost spojit s ještě další radostí. Tím je pobyt u moře. A teď nemluvím o nějaké vypíglované hotelové pláži. Mě je v podstatě jedno, kde u moře se nacházím. V podstatě mi ho stačí i jen vidět.
Mám štěstí a životní rytmus naší rodiny mi umožňuje trávit poměrně velkorysý čas ve Středomoří. Díky tomu máte pak na našich workshopech na tvoření k dispozici cypřišové a eukalyptové šišky, exotické tyčky na nástěnné makramé dekorace a mnoho dalšího, co jsem schopná nacpat do kufrů a přepravit do Prahy.
Exotické klacky na makramé nástěnné dekorace
Již roky mám oblíbenou pláž, které s dětmi říkáme "dlaždičkárna". Je to úsek pobřeží, které je lemované kameny a není vhodný ke koupání. Díky tomu tam narazíte maximálně na nějakého rybáře či pejskaře. Nedokážu si vysvětlit, že kromě kamínků na toto pobřeží už roky chodíme sbírat i mořem ohlazené úlomky dlaždiček. Pravděpodobně do těchto míst dříve vyvezli jakousi suť z rekonstrukcí koupelen. Vyrážíme tedy na toto místo doslova na lov pokladů. Kousků dlaždiček mám již velkou sbírku a nějaké jsem již použila na mozaikové dekorace. Sbírám také ohlazené střepy skla a hezké kousky dřeva.
Ledabylá mozaika na prasklé váze
Obroušené střepy a mozaikový svícen
Nebylo mi líto vynaložit i velké úsilí a dotáhnout až do auta dřevěnou bednu, která byla ještě značně nasáklá mořskou vodou. Díky tomu se jí dostalo přírodní impregnace. Dřevokazným breberkám se totiž v prosoleném dřevě nelíbí. Ihned jsem viděla její potenciál a mám ji nyní jako šuplík pod postelí, kam ukládám menší koberečky a rohožky, když je zrovna nepoužíváme.
Jak už v to v dnešní době je, moře na toto pobřeží přináší to, co se tam díky lidem nikdy dostat nemělo. Plechovky, žabky, plastové láhve a mnoho dalšího. Letošní rok jsme si tedy z "dlaždičkárny" rozhodli odnést i to, co nepotřebujeme. Chtěli jsme splatit tomuto místu náš dluh za ty poklady, které nám vydalo a o které jsme stáli.
Nasbírali jsme pytel odpadků, které jsou považovány za recyklovatelné. Takový odpad tu stačí vložit do speciálních igelitových pytlů a v pondělní dny je umístit před dům.
Bylo fajn se ohlédnout a vidět, že "dlaždičkárna" po našem zásahu vypadá malebněji.
Myslím, že se z toho stane tradice.